bolen dravý

O téhle rybě psal Ota Pavel (náš novinář, spisovatel a milovník rybaření), že se téměř nedá ulovit. Ve svých povídkách popisuje, jak se musel jako malý kluk tiše plazit k místům, kde bolen lovil, aby ho nevyplašil. A pak stačilo kýchnou a bolen byl pryč. To bylo před sto lety. Jak je to dnes?

Bolen dravý je naše jediná kaprovitá ryba, která je aktivním lovcem. Proto ji taky můžeme lovit až pod poloviny června stejně jako třeba štiku nebo candáta. Když je malý, je celý stříbrný. Ale když vyroste,  začíná získávat typickou zeleno-zlatou barvu. Má špičaté ploutve a protáhlou hlavu.

Když se na bolena podíváme, všimneme si velké tlamy směřující nahoru. Bolen totiž rád loví malé rybky u hladiny. Proplouvá kolem nich a pravidelně na ně útočí zuřivým výpadem, až stříká voda. Hodně rybářů říká, že bolen omráčí rybky úderem svého silného ocasu. Ale prý je to jen legenda vytvořená v minulosti, kdy se o životě téhle ryby vědělo opravdu málo.

Bolen byl dříve opravdu vzácný. Dnes je ale situace jiná. Je totiž na mnoha revírech přemnožený. Nikdo je neloví a mají dostatek potravy. Velká hejna můžeme často pozorovat z mostů, jak líně krouží těsně pod hladinou. Hlavně ve městech se naučili sbírat pečivo hozené kachnám. Takže bolen dravý dnes často skočí na plavoucí rohlík. Opatrný je ale stále, takže při jeho lovu musíme být potichu a často nahazovat dál od břehu.

Bolena můžeme lovit také vláčením. Rád zabere na woblera nebo gumovou nástrahu imitující rybku. ale osobně mám lepší výsledky právě s rohlíky. Až budete ve městě koukat do vody, všimněte si štíhlých ryb se špičatými tmavými ploutvemi a bílou špičatou tlamou. Bude to nejspíš právě bolen.